O knize: rok / Autorka této knihy Euphrosyne Antonovna Kersnovskaya (1907–1994) se narodila v Oděse ve šlechtické rodině. Během občanské války rodina unikla pronásledování bolševiky a přestěhovala se na rodinné panství v Besarábii, která byla tehdy součástí Rumunska. Euphrosyne svou prací zvedne chátrající farmu a stane se farmářkou. Po vstupu sovětských vojsk do Besarábie v roce 1940 byly matka a dcera Kersnovského jako bývalé majitelky půdy vyhozeny ze svého domova. V roce 1941 byla stejně jako mnoho dalších Besarábů vyhoštěna na Sibiř kvůli těžbě dřeva. Tam se zastává slabých, bezbranných. Za to jí hrozí hladovění. Rozhodne se utéct. Než byla zajata, ušla jeden a půl tisíce kilometrů tajgou. Je souzena a odsouzena k smrti. I když odmítá sepsat žádost o milost, popravu nahrazuje deset let v lágrech. V táboře Norilsk pracuje v nemocnici a márnici, pak z vlastní vůle vykonává tu nejtěžší práci - těžbu. Tam se cítí svobodnější – „bagrové nejdou do ilegality“ Po propuštění z exilu v Essentuki v letech 1964-68 píše na přání své matky o svých zážitcích, těchto 12 sešitů je ilustrováno jejími akvarelovými kresbami (703 kreseb). ). ***Zápisník pátý: 1942–1944. Archiv iluzí